Pilsner Urquell
V pátek – 22.5. jsme podnikli zatím nejdelší výjezd. Bylo to zapříčiněno i tím, že jsme spolu s Prasetem konečně využili poukazu na pivní lázně pár kilometrů od Lázních Mariánských. Jeli jsme v sestavě Pítr, Šperka, Prase, prasečí ségra (dále jen Kačka) a na místo o něco později dorazil Ježek, který ráno nestíhal, protože měl závěrečné zkoušky v autoškole. Sraz byl dán na 11. hodinu dopolední. Za řidiče byl zvolen Pítr, kterému se naštěstí stačil opravit vůz z nepříjemné autohavárie cestou z jihlavského Ježka. Po zhruba 2-hodinové cestě jsme dorazili k lázním. Šperka s Prasetem se vydali do místního hotelu, kde je čekala celá procedura. Pítr s Kačkou se zatím vydali po stopách místních zapadlých vísek. Po hodinové lázni spojené s masáží jsme s Prasetem museli usoudit, že něco podobného bychom si zase rádi zopakovali, protože to prostě nemělo chybu. Velice mile nás překvapil i místní pivní nápoj Chodovar, který jsme s chutí v pivní vaně popíjeli …
Po lázních jsme se opět sešli se zbytkem výpravy a vydali se do Plzně, kde nás už netrpělivě čekal Ježek, který využil služeb ČSAD. Po nekonečných kličkách v plzeňských uličkách jsme se konečně opět napojili na výpadovku směr Mariánské Lázně. Když jsme k večeru dojeli, byli jsme velice napjatí, jaké nás tu čeká ubytování. A musíme říct, že ubytovna Ryba nás překvapila stejně jako Chodovárek, ovšem negativně. Neměli jsme zde příliš dobrý pocit, protože ubytovna zela prázdnotou a byla zde ubytována jen rodinka Romů plus 1 zedník. Hodili jsme si tedy věci do pokoje a jeli nakoupit. Město bylo tak trošku hororové, vypustili jsme Praseho k bankomatu, ale celkem jsme se báli, aby se ještě vrátil. Naštěstí vrátil… Jeli jsme tedy do místního marketu nakoupit nějaké zásoby na večer. Nabrali jsme pivo, nealko, brambůrky. Za zmínku stojí jistě pivečko Vratislav, které jsme koupili do naší sbírky a ke kterému se ještě dostaneme.
Výjezd po městě jsme zakončili velice dobrou večeří v místní pizzerii. K jídlu jsme si dali výtečný Prazdrůjek a vrátili se zpátky do Ryby. Zde jsme rozehráli stejně jako v Budvaru Dostihy a sázky, ale hra nám dlouho nevydržela. Zde se vracíme k výše napsanému Vratislavovi, kdy si Pítr spletl láhev Bráníka právě s tímto klenotem a vypit ho až do půlky. Upřímně, to pivo bylo hrozný a jsme rádi, že nám řidiče neotrávilo. Vráťo, promiň. Možná to mohlo být tím, že nebylo dostatečně vychlazené, ale to jsou pouhé spekulace.
Další den ráno jsme museli ubytovnu naštěstí opustit. Tak jsme jen lehce uklidili a vyrazili do Plzně. Po dalším hodinovém bloudění, kdy nám navigace nebyla schopná najít Pítrovu vytouženou benzínku, jsme se naobědvali v Mc Donaldu a vyrazili do přepychového pivovaru plzeňského Prazdroje. No, co víc napsat. Prostě monopol jak „kráva“. Krásná prohlídka skončila v místních 9ti kilometrových sklepích a ochutnávka se snad ani nedá slovy popsat. Prostě luxus. Pivovar leží na obrovské rozloze několika desítek hektarů a technicky je na té nejvyšší úrovni. Nejvíce nás pobavila dvojce japonsky vypadajících turistů, kteří dostávali výklad v Polštině. Ale užívali si to podobně jako my a já musím dát tomuto pivovaru plný počet hvězdiček. Po opuštění budovy již následovala cesta do Prahy, naštěstí bez nehody. V Praze jsme byli cobydup a vydali se zpátky do svých pražských domovů.
Exkurze se zúčastnili: Šperka, Pítr, Prase, prasečí ségra, Ježek
