Velkopopovický kozel
V sobotu dne 13.února podnikl spolek zvaný Pivní Vlastenci již pátou výpravu do pivovaru. Tentokrát byla na programu návštěva pivovaru, jenž má ve svém znaku známé selské zvíře, kozla.
Sraz byl stanoven přibližně na jedenáctou hodinu dopolední u Ježkova domu. Na sraz dorazilo sedm lidí: Ježek, Prase, Šperka, Pítr, Mater, Bary a nováček v řadách pivních vlastenců, slečna Klára (pro nezasvěcené Praseho přítelkyně). Poté, co všichni účastníci dorazili, se nasedlo do aut a vyrazilo se směr Velké Popovice. Přes týden docházelo k bouřlivým polemikám, kdo nakonec pojede jako „drajvr“. Všichni totiž chtěli ochutnávat až na Ježka, jemuž ovšem nedovolil stav jeho vozidla absolvovat trasu do Popovic, z podobného důvodu nemohl jet ani Šperka. Naštěstí den před odjezdem se přihlásilo Prase, že bude moc jet a jako řidič číslo 2 byl zvolen Pítr, jenž trošku překvapil svým výrokem, že tentokrát by radši pil než řídil, což překvapilo a jevilo se to jako žánr vědecko-fantastického filmu…
Posádka prvního vozu (Pítr,Šperka,Ježek,Bary) dojela do Velký Popovic kolem 11:40. Tudíž měla spoustu času, poněvadž poslední prohlídka dne měla začít až ve dvanáct hodin a stejně musela počkat na druhé auto. Druhé auto do dvanácti hodin nedojelo. Naše těla zkameněla a ústní ústrojí nebylo schopné slova, poněvadž jsme věděli, že je zle. To vše umocnila navíc paní za recepcí, která s klidnou a rozhodnou tváří prohlásila, že žádná další prohlídka již nebude. Naše prvotní zklamání vystřídala zlost a hněv na posádku číslo 2, jenž byla neschopná dorazit včas. Proč? Důvod byl prostý. Laubas, pro kterého se mělo Prase stavovat nedaleko Popovic - v Kamenici, nám jaksi zapomněl dát vědět, že jeho páteční privát n eskončil v tomto městečku, ale jeho půlnočním návratem zpět do Prahy a usnutím na telefonním sluchátku v bytě jeho ex-přítelkyně. Ještěže Prase bylo tak prozíravé a zavolalo !!! (ano, správně, Prase, pro nějž byl telefon dlouhá léta jen modním doplňkem) včas Laubasovi, kde ho má tedy nabrat. Ten mu oznámil, že je v Braníku. Naštěstí Prase bylo na Novodvorské, takže si ani moc nezajelo, ale stejně se nevyhnulo dopravní zácpě na Jižní spojce, která potkala i posádku prvního vozu, ale to, díky časové rezervě, vše zvládlo bez problému.
Druhé auto tedy dorazilo někdy šest minut po dvanácte. Po vylíčení situace jsme již byli smíření s tím, že se občerstvíme v nějakém z blízkých restauračních zařízeních a ohlásíme comeback zpět do Prahy. Naštěstí zde zaúřadoval osud a další skupinky lidí, na jejichž nátlak musela paní v recepci objednat ještě další exkurzi na 13.00. Jistě se to vyplatilo, protože pivovar tak nepřivítal jen nás, ale spolu s námi i dalších cca 40-50 opozdilců. I přes to všechno to znamenalo, že jsme měli spoustu času a tudíž jsme vyrazili hledat hospodu, abychom si sedli na jedno. Hospodu jsme našli záhy po nasměrování místními domorodci. Shodou okolností nás navedli do hospůdky Pod Ledem, kterou jsme si již předem vyhlídli na internetu. Po objednávce 7 vyškovských, pardon popovických Kozlů, jsme se vydali do pívováru.
Na začátku prohlídky byla ochutnávka piva, každý kdo chtěl dostal kelímek a poté, co měl každý svůj příděl piva, nám byl puštěn film o historii pivovaru. Poté následovala přibližně hodinu a půl dlouhá prohlídka pivovaru. Co k němu? Je to pivovar rozléhající se na velkém prostoru. Z každého kroku na vás dýchne ta historie a síla magického nápoje. Největším zážitkem poté byl pohled na lahvárnu, která, k naší radosti, byla právě spuštěna a pracovala na plné obrátky. Za hodinu pivovar vyrobí 36000 lahvových piv!!! Hned jsme si vyměnili vzájemné pohledy, že vypít takovou dávku piva by nám jistě trvalo minimálně rok. J Když skončila prohlídka, tak jsme nejdříve směřovali naši pozornost do místního obchůdku, kde jsme koupili 2 plakáty, které hodláme vyvěsit v prostorách naší pivní sbírky. Po nákupech jsme se s pivovarem rozloučili symbolicky pohlazením živého kozla na náměstí před posvátnou budovou. Kozel naše milé objetí a hlazení ovšem nebral zrovna sportovně a několikrát se nás pokusil fyzicky napadnout svými rohy. Naštěstí jsme přežili a opět jsme vyrazili zpět do již navštívené restaurace Pod Ledem. Restaurace byla velice pěkná a také velice plná. Strávili jsme tam přibližně hodinu a půl. Každý si dal velké jídlo, někdo naposled ochutnal i Kozlíka…
Výlet byl celkem povedený. Zklamalo jen počasí, které opravdu na výlety není zatím příliš příznivé, a komplikace s příjezdem. Také nás lehce zklamalo, že ochutnávky nebyly přímo z ležáckých tanků, ale až po pasterizaci. Dávám tomu tudíž 6 hvězd z 10ti. Jako pozitivum vidím to, že jsme po zimním spánku trvající i přes léto konečně někam vyjeli a to dokonce v rekordním počtu v historii PV. Během výletu jsme pořídili mnoho fotek, z nichž některé vystavujeme zde na stránkách.
PIVU ZDAR a dobrému zvláště.
