Jihlavský pivovar Ježek
Na Zelený čtvrtek jsme se po dlouhé době vydali do dalšího z českých pivovarů. Vyjeli jsme zatím s největším počtem lidí (snad to tak bude pokračovat) a jako cíl výletu byl vybrán pivovar Jihlava a jeho místní pivo Ježek. Aby tento výlet měl smysl, musel jet i náš Ježek, a to se povedlo. Sraz byl dán na devátou hodinu ranní a kvůli chvilkovému opoždění Jiřího s Katkou, zabloudění řidiče Pítra a cigaretě kuřáků Laubíka, Jůzy a Prasete se nám podařilo vyjet cca kolem půl 10.
Cesta do pivovaru nám zabrala něco málo přes hodinku, jelo se v poklidu po krásné dálnici D1, a i když jsme zkraje chytli menší štrůdl aut, po chvilce se vše rozjelo tak, jak má. V Jihlavě jsme byli přesně v 10.50 ( cestou jsme se ještě stavovali na benzínce). Nikdo si nás před pivovarem nijak nevšímal (i když na jedenáctou jsme byli domluvení s místním průvodcem), tak jsme udělali pár fotek a průvod tvořený Pítrem, Jiřím a Katkou se dostavil na místní recepci. Tam nám bylo oznámeno, že pan průvodce za chvíli dorazí. A skutečně, kousek po jedenácté se naše skupinka vydala do útrob místního pivovárku. Průvodce byl celkem týpek, zdál se nám zpočátku trošku nesvůj, jakoby zmatený, ale po chvilce se otrkal a příjemně povídal o historii pivovaru, tvorbě místního piva a i o jeho vlastním životě. Po ochutnávkách piva Ježek (nebylo vůbec špatné) jsme se podívali i do lahvárny, která bohužel zrovna nebyla v provozu. Ukončení povídání nás čekalo na místním nádvoří, pan průvodce nám ochotně podal ruku a popřál hodně štěstí. Poté někam utekl, což nás celkem zarazilo,“páč“ jsme tak nějak počítali s placením, že ano…
Po této zhruba 70ti minutové prohlídce jsme jeli hned vedle pivovaru koupit pár suvenýrů. Hlavně piva do naší sbírky. To se také povedlo a zpátky jsme jeli těžší o 12 lahvových Ježků všeho druhu. Ježek skutečný si chtěl koupit i košili Ježek, aby tak obhájil své rodové jméno, ale bohužel neměli jeho číslo.
Po nákupu jsme opět kousek popojeli a stavili se v místní pivnici na něco dobrého. Každý z nás si dal něco k jídlu, kromě řidičů a něžného pohlaví jsme zkusili i místního Ježka 18° a 14° a opět nás nezklamal ( když je žíža, tak točený je prostě točený, ať je jakýkoliv) a poté se vydali zpět do Prahy (Ježka čekala autoškola a Prase čekala práce).
Jenže, co Bůh nechtěl. Po ujetí sotva 3 kilometrů nás potkala katastrofa. Nějaký inteligentní řidič se otáčel na zákazu této dopravní disciplín, a jak to tak bývá, nejvíce to odnesli ti nevinní. V tomto případě my. Pítr s felicií sice ještě stačil jakžtakž zabrzdit, ale Laubík za ním už ne. Logicky to Caddy odneslo zničením předku a feličita naopak zadku, kdy se zadní náprava prakticky celá posunula dopředu tak, že skoro nebylo možné otevřít dveře. Kufr byl zablokován totálně. Co se tedy dalo dělat? Po chvilce přemýšlení a nadávání jsme tedy zavolali místní policii. Nutno podotknout, že ta se zachovala velice korektně a příjemně. To jsme kvůli pražským značkám nečekali. Navíc auto plný piva…
Po sepsání protokolů a spoustě provolaných minut na pojištovny, rodičům, automobilkám nám bylo řečeno , že nás domů hodí odtahová služba. To nám samozřejmě přišlo vhod,“ páč“ cestovat vlakem či autobusem nebylo zrovna to, co bychom měli náladu absolvovat. Nutno i přes to všechno podotknout, že ač se to možná bude zdát jako fráze, se nám nic vážného nestalo…
Po 2 hodinách cesty jsme se tedy vrátili odtahovkou do Prahy. Prase stihlo ještě jít do práce, i když s poněkud větším zpožděním. Večer nám nezbývalo nic jiného než to všechno jít zapít do naší oblíbené vinárny…
Byl to tedy zcela určitě „nejdražší“ výjezd. Ted jen doufáme, že pojištovny se plácnou přes kapsu a budou schopné většinu ze škod uhradit. Tenhle moment byl obrovským mínusem celého výletu, což byla škoda, protože jinak se nám to moc líbilo. Na stupnici od 1 do 10 bych dal 8, ale kvůli téhle události dávám 6, protože to bylo opravdu hodně nepříjemné.
Exkurze se zúčastnili: Šperka, Katka, Pítr, Prase, Ježek, Laubas a Jůza.
