Budějovický Budvar
Poslední lednový den jsme vyrazili ve skupině Pítr, Ježek, Bary a Šperka do budějovického pivovaru. Sraz byl dán v 11 hodin u modřanské polikliniky. Tento výlet byl avizován s dostatečným předstihem a tudíž nám bylo líto, že vyrazilo jen jedno auto namísto předpokládaných dvou. Ovšem přes týden přicházela jedna omluvenka za druhou, takže nakonec místo plánovaných 10ti lidí nejela ani polovina. I přes tuto komplikaci se nám výjezd opravdu líbil a hodnotíme jej jako vydařený. I když se neobešel bez komplikací.
Jednou z nich byla slečna na driveru v MC v Táboře, která nějak nepochopila naší minimální objednávku v celkové hodnotě asi 600kč,-. Již před tím jsme se málem dostali do křížku s jedním, patrně dosti zakomplexovaným, potomkem Jana Žižky, který po zbystření naší pražské poznávací značky neudržel nervy a začal hulákat co čumíme. Lidská hloupost nezná prostě hranice.
Do města Budějovice jsme dorazili cca v 15.00 (cestou jsme zastavovali již ve zmíněném MC a také na krásné vyhlídce v malé vesničce Dobronice) a zde nastala ta největší komplikace. Příjemná paní ve vestibulu pivovaru nám totiž řekla, že poslední exkurze skončila ve 14.00 a že máme dorazit po neděli. Což bylo samozřejmě nereálné. Naštěstí zafungovalo naše charizma a šarm a paní nás objednala na další den v 11.00.
Po této spokojené domluvě jsme vyrazili k naší ubytovně, po udělení klíčů od pána z recepce jsme si dali bágly do pokoje a vyrazili do Krumlova. Po cca půl hodinové cestě jsme zaparkovali na místním parkovišti. V Krumlově již bylo pořádně frišno. Prošli jsme si tedy celkem v rychlosti městečko a místní zámek a po hodince jsme zase jeli zpátky. V Budějovicích jsme měli na výběr spousty obchodních řetězců, ale Pítr s Ježkem trvali na návštěvě Tesca. Nakoupili jsme nějaké to jídlo, pivečko (pro Ježka nealko) a jeli do našeho přechodného bydliště.
Večer jsme se nejdříve pořádně najedli, otevřeli lahodné moky a pustili se do hry Dostihy a sázky. Po 5ti hodinové bitvě se z vítězství radoval Pítr. Naopak nejhůře dopadl Bary, který opravdu neměl svůj den. Kolem 2. hodiny ranní jsme usínali a těšili se na návštěvu pivovaru. Po ranním probuzení, snídani a vyhrabání se z ubikace jsme se rozjeli ke svaté budově. Zde nás překvapilo, že jsme na exkurzi byli jen my 4 (jaká to změna oproti pivovaru v Březnově). Průvodkyni nám dělala velice půvabná a sympatická mladá slečna, která se velice dobře poslouchala. Pivovar vypadal monumentálně, ale trošku nás mrzelo, že jsme se nedostali do srdce celého komplexu, tudíž varny. Nebyla otevřena ani lahvárna, což nás také mrzelo. Nedalo se však nic dělat. Po ochutnávkách a odborném výkladu jsme se rozloučili a rozjeli se opět směr hlavní město Praha…
